Půst a režim

Bazální metabolismus

Je hubnutí opravdu jen o přijatých a vydaných kaloriích, tedy o kalorickém deficitu a nadbytku? V tomto článku se pokusím objasnit jedno z největších nedorozumění kolem bazálního metabolismu: proč číslo z kalkulačky nelze brát jako svaté a jakou roli při hubnutí hrají hormony.

Petr ŠtefkoVýživový poradce17 min čtení

Co se dozvíte

  • Co je bazální metabolismus a za jakých podmínek se měří.
  • Proč výsledky kalkulaček kalorií a makroživin nemohou být přesné.
  • Které faktory mění energetický výdej: svalová hmota, spánek, stres, teplota, nemoc, druh pohybu i střevní mikrobiom.
  • Jak s hladem, sytostí a ukládáním energie souvisejí hormony, například inzulin, leptin, ghrelin, cholecystokinin nebo hormony štítné žlázy.
  • Co vyjadřuje glykemický index, glykemická nálož a inzulinový index.

Počítání makroživin a nízkosacharidová strava

Nemám nic proti makrokalkulačkám a počítání důležitých makroživin, pokud jste v nízkosacharidovém stravování začátečníci a potřebujete si „osahat“, kolik čeho máte jíst. Počítání maker je užitečné pro sebezdokonalení a nasbírání vědomostí o základních potravinách, ale není prospěšné se na něj příliš upínat.

Low carb (nízkosacharidové stravování) nebo také keto je strava a životní styl založený na celých, průmyslově nezpracovaných potravinách. Když ze stravy z větší části vyřadíme sacharidy (nejčastěji sladkosti, sušenky, rýži, pečivo nebo brambory), ubývá svalového a jaterního glykogenu, tedy zásobního škrobu. Organismus pak začne tvořit ketony z tuku, a to jak z tuku přijatého ve stravě, tak z vašich tukových polštářů.

Ketony nejsou jen zdroj energie. Popisují se také jako signální molekuly, které ovlivňují mimo jiné hormony sytosti, a někteří zahraniční autoři je dokonce označují za čtvrtou makroživinu.

Postupem času se tělo stále lépe adaptuje na tuk a stáváte se efektivnějším „paličem tuku“. Dbejte přitom na trávení a dostatek žaludečních šťáv, aby se makroživiny i mikroživiny správně vstřebávaly.

Low carb přitom není o tunách tuku, které do sebe denně naházíme. Jde o opravdu kvalitní zdroje bílkovin a správných tuků a velmi omezené množství sacharidů, aby krevní cukr ani inzulin po jídle zbytečně nestoupaly a tělo se dostalo do ketózy.

Přemíra tuku zatěžuje játra, a ta chceme mít zdravá. Myslete na to, než si kvůli makrokalkulačce zbytečně přidáte do jedné porce 350 g tuku. Tuk není špatný, ale všeho moc škodí a každá přijatá kalorie s sebou nese zátěž pro zažívání i imunitu.

Jednoduchý fyzikální zákon přijatých a vydaných kalorií za určitých podmínek opravdu platí. Nemůžete jíst, kolik tuku jen chcete, a přitom hubnout. Celý příběh to ale není.

Co je kalorie a co bazální metabolismus

Kalorie

Kalorie (cal) je jednotka energie. Vyjadřuje energetickou hodnotu potravin, tedy kolik energie organismus získá jejich spálením. Pokud tělo energii zcela nevstřebá a nevyužije, přebytek uloží. Když se mluví o výživě, obvykle se myslí kilokalorie (kcal).

Bazální metabolismus

Bazální metabolismus je vžitý název pro bazální metabolický výdej (BMR, z anglického basal metabolic rate). Udává množství energie, které tělo vydá v klidu, v teplotně neutrálním prostředí a na lačno, tedy ve chvíli, kdy trávicí soustava nepracuje (u lidí po 12 hodinách půstu).

Energie se v tomto stavu spotřebovává jen na práci životně důležitých orgánů: srdce, plic, mozku a zbytku nervového systému, jater, ledvin, pohlavních orgánů, svalů a kůže.

Běžnější a velmi podobné je měření klidového energetického výdeje (RMR, z anglického resting metabolic rate), které probíhá za méně přísných podmínek. My se zaměříme na BMR, protože právě ten zadáváte do kalkulačky makroživin.

Proč čísla z kalkulačky nejsou přesná

Málokdo, kdo se řídí kalkulačkou, má bazální metabolismus skutečně změřený: v klidu, v neutrální teplotě a na lačno po 12 hodinách půstu. Není to hlavní argument, ale je to první logický důvod, proč vypočítané číslo nebrat jako svaté a nesnažit se ho za každou cenu dodržet.

Poměrně nepřesný je i samotný základ výpočtů. Už v 19. století Wilbur Atwater měřil, počítal a nakonec odhadl, že 1 g bílkovin obsahuje 4 kcal, 1 g sacharidů 4 kcal a 1 g tuku 9 kcal. Tento systém 4-9-4 má však mnoho trhlin.

Záleží na úpravě jídla

Dalším faktorem je způsob, jakým jídlo připravíte. Nejznámějším příkladem jsou potraviny s velkým množstvím škrobu. Preclíkům, kukuřičným a rýžovým výrobkům, moukám z obilovin nebo bagetám se ale doporučuji vyhnout velkým obloukem, protože z nich ani sebelepší úprava kvalitní potravinu neudělá. Mám na mysli spíš zeleninu se škrobem, jako je kukuřice, hrách, červená řepa, rajče, mrkev, paprika, brokolice a brambory.

Vezměme si brambory. Když je uvaříte, necháte zchladnout a znovu ohřejete, zvýšíte v nich podíl rezistentního škrobu, který je pro tělo hůř stravitelný. Výsledkem je menší hormonální odezva a jiné množství kalorií, a to do kalkulačky nezapíšete.

Balené potraviny a restaurace

U hotových a balených potravin zákon povoluje odchylku v uváděných hodnotách až několik procent, což může celkové počítání kalorií také zamíchat.

Stejně nepřesné je stravování v restauraci. Nevíte, jaký olej použili, jak jídlo připravili ani jaká byla kvalita surovin. A pokud je u jídla kalorická hodnota uvedená, podle mé zkušenosti ji prodejci v mezích zákona rádi uvedou spíš nižší, protože vědí, že zákazníci na kalorie slyší.

Co všechno mění váš energetický výdej

Bazální metabolický výdej klesá především s věkem a se ztrátou svalové hmoty. Naopak ho nejjednodušeji zvýšíte kardiovaskulárním a odporovým tréninkem, logicky tedy nárůstem svalové hmoty.

Proto se hýbejte. I delší procházka, domácí práce nebo práce na zahrádce přinesou dobrý pocit z vykonané práce a spálíte při nich energii navíc. A pokud máte pocit, že na pohyb nemáte energii, možná je to právě tím, že vynecháváte nejpřirozenější součást lidské existence: pohyb.

Klidový energetický výdej navíc ovlivňuje nemoc, jídlo a pití, teplota prostředí i míra stresu. Několik příkladů:

  • Nemoc: když máte horečku, srdce vám bije jako o závod a celý organismus jede na plné obrátky, aby se zbavil virů.
  • Alkohol: když to přeženete, tělo ráno pracuje naplno, aby se zbavilo toxických látek.
  • Spánek: po špatně prospané noci šlape celý den úplně jinak hormonální i termogenetický systém. Jiný výdej můžete mít třeba o víkendu, kdy se dospíte a odpočíváte s nejbližšími.
  • Hormonální cyklus: ženy mají „své dny“ a i tato hormonální skutečnost mění bazál, tedy jak, kde a v jaké míře se přijatá energie využije.
  • Teplota: sauna, odpolední vedro 35 °C v červenci nebo zimní mráz −15 až −20 °C znamenají úplně jiný energetický výdej než sezení doma na gauči při 21 °C.
  • Stres: jakýkoli, i stres z cvičení. Ten se ovšem liší podle podmínek, intenzity, délky trvání a typu aktivity.
  • Druh aktivity: například při sexu spálíte nesrovnatelně více kalorií než při mytí nádobí nebo oken. Nemusí za tím být jiná intenzita ani délka, ale jiný hormonální koktejl, který ovlivní náladu, chování, spánek i chuť k jídlu v dalších hodinách, u někoho i dnech.

To vše ovlivňuje bazál i to, kolik energie organismus za daných podmínek potřebuje, využije nebo uloží.

Adaptace na tuk a cvičení nalačno

Co když jsem navíc lépe adaptovaný na tuk jako zdroj energie nebo cvičím po 18hodinovém přerušovaném půstu? Podle mě pak spálím víc energie z tuku, protože člověk adaptovaný na tuk prochází jinými metabolickými procesy než člověk neadaptovaný.

Rozdílem mezi cvičením nalačno a po jídle se zabýval přehled s metaanalýzou ve Scandinavian Journal of Medicine & Science in Sports z roku 2018. Autoři v databázích MEDLINE a PubMed našli 46 studií, které splnily kritéria pro zařazení, a jejich kvalitu posoudili podle Delphi seznamu. Podle zjištění jídlo před cvičením otupilo signalizaci v kosterním svalstvu a tukové tkáni, která se podílí na regulaci metabolismu včetně adaptace mitochondrií a využití energetických substrátů.

Přehled podporuje hypotézu, že cvičení nalačno a po jídle může výrazně ovlivnit metabolismus i výkon. Jídlo před cvičením sice podpořilo delší aerobní výkon, cvičení nalačno ale může v periferních tkáních vyvolat potenciálně prospěšné metabolické adaptace.

Svaly, postava a hmotnost

Proto ani člověk, který do tabulek zadá věk, výšku a váhu, nemůže dostat absolutně přesný výsledek. Kalkulačka nezná podíl aktivní svalové tkáně, a právě svaly přitom metabolický obrat zvyšují. Jiný bazální metabolismus máte i tehdy, když jste před rokem vážili 120 kg a nyní vážíte 85 kg.

Obvod pasu a boků je užitečný doplňující údaj a ubývající, nebo v horším případě přibývající centimetry jsou dobrým ukazatelem. Ne každý je ale stejný typ: někdo má postavu jako hruška, někdo jako brokolice a někdo jako jablko. O tom, proč a do kterých částí těla se energie ukládá a jak se měníme v průběhu života, rozhodují hormony. Podle mě jsou to nejdůležitější, na co bychom se měli zaměřit při hubnutí, nabírání i péči o zdraví.

Rozhodně nemůžete spoléhat na čísla, a už vůbec ne z kalkulačky.

I když do tabulek zadáte energii vydanou cvičením, každý den a týden je jiný. Někdy se vám cvičí a běží lépe, zrychlíte a hned máte jinou hormonální odpověď i jiné množství spálených kalorií. Syntéza bílkovin funguje jinak po přerušovaném nebo delším půstu, cvičení a následném jídle, takže tělo přijatou bílkovinu využije odlišně. A jinde bude váš metabolický rozsah po náročném týdnu, kdy jen sedíte doma, než minulý týden, kdy jste šli na procházku do lesa.

Proč nestačí jen škrtat kalorie

Když budete denně jíst řekněme 800 kcal, ale v podobě sladkostí nebo koblih, dlouhodobě nezhubnete. Kalorií sice rapidně uberete, ale takové jídlo dráždí střevní mikrobiom a hlavně má velmi špatnou hormonální odezvu. Velkou roli tu hraje inzulin, který tělu říká „stavět“, tedy přibírat, ne pálit.

Častý příklad z praxe: žena nebo muž s vidinou snadného hubnutí rapidně sníží příjem kalorií, ale nezlepší kvalitu potravin. Může dočasně zhubnout, ale právě v těchto případech přichází jojo efekt. Dotyčný totiž nezměnil špatné stravovací návyky, jen ještě víc podživil už tak nedostatečně vyživený organismus a namíchal si velmi špatný hormonální koktejl.

Roli hraje i mikrobiom

Hodně záleží na tom, v jakém stavu je vaše jedinečné osazenstvo střeva. Desítky studií ukazují rozdíly ve vstřebávání energie podle toho, které druhy bakterií ve střevě převažují. Například studie z roku 2011 ukázala, že lidé s hojným zastoupením bakterií kmene Firmicutes vstřebají denně až o 150 kcal více než lidé s větším podílem kmene Bacteroidetes.

U lidí se podle převažujících mikroorganismů rozlišují tři enterotypy: Bacteroides, Prevotella a Ruminococcus.

Škrtání kalorií a štítná žláza

Krácením kalorií (nebo konzumací nekvalitního jídla) nejen snížíte klidový metabolický výdej, ale organismus musí na kalorickou nerovnováhu reagovat. Většinou zpomalí přeměnu hormonů štítné žlázy, podle jedné studie až o 33 % během několika měsíců. Bez dostatku hormonů štítné žlázy přitom tělo nedokáže efektivně spalovat energii z tuku.

Když hubnutí stojí

Kalorie můžete krásně spalovat, a přitom si nesnížit metabolismus, když se budete pravidelně hýbat. Odporový trénink, lehčí forma kardia, plavání a další aktivity z vás udělají efektivního „paliče tuku“. Mějte ale na paměti, že po cvičení reagujeme hormonálně i energeticky na to, co sníme.

Hlavním cílem cvičení, přerušovaného půstu a správně sestavené nízkosacharidové stravy je dostat dolů inzulin, a tím spustit tvorbu ketonů. Pokud máte stále občasné nálety na jídlo, o kterém víte, že není úplně v pořádku, množství vyplaveného inzulinu nesnížíte a nevytvoříte dostatek ketonů, a tím ani energie.

Spánek, redukce stresu, správné jídlo a pohyb jsou základní pilíře, bez kterých se dál neposunete.

Shodili jste třeba 10 kg a dál to nejde? Podívejte se, na čem můžete ještě zapracovat: na spánku, stresu, nastavení jídla, nebo pohybu. Změny, které stačily na prvních 10 kg nadbytečného tuku, už nemusí stačit na dalších 10. A raději měřte centimetry, ty jsou vždy daleko lepším ukazatelem.

Hormony, které řídí hlad, sytost a využití energie

LC/keto považuji za dobrou a dlouhodobě udržitelnou volbu hlavně kvůli jeho hormonální odezvě: podle mé zkušenosti pomáhá řídit se přirozeným pocitem sytosti. Spolu s trochou tréninku a metabolickou flexibilitou v něm vidím návod, jak se udržet v mentální i fyzické formě. Podívejme se na hlavní hormony, které v tom hrají roli.

Cholecystokinin (CCK)

Cholecystokinin (CCK, také CCK-PZ) je peptidový hormon, který stimuluje trávení tuků a bílkovin. Tvoří se a vylučuje v dvanáctníku, první části tenkého střeva, a vede k uvolňování žluči a trávicích enzymů. Podílí se také na stazích hladkého svalstva trávicí trubice, na nervové aktivitě v periferním i centrálním nervovém systému, na růstu buněk, produkci energie, expresi genů a syntéze bílkovin.

Sekreci CCK spouští jídlo, konkrétně kyselina chlorovodíková, aminokyseliny nebo mastné kyseliny v žaludku či dvanáctníku. CCK pak stimuluje stah žlučníku, zpomaluje vyprazdňování žaludku (proto tuky zpomalují vyprázdnění žaludku) a aktivuje centrum sytosti v hypotalamu. Člověk se cítí plný a přestává jíst.

LCHF strava stojí převážně na správných tucích (mastných kyselinách) a přiměřeném množství bílkovin (aminokyselin), tedy právě na živinách, které uvolňování CCK spouštějí. A množství vyplaveného CCK má na náš apetit a příjem energie velký vliv.

Glukagon

Glukagon je hormon, který při nedostatku jídla rozhoduje o tom, zda budeme metabolizovat tuk na energii. Když jíme 5–6krát denně, tyto dráhy, které nám umožňují pálit tuk lépe a efektivněji, neaktivujeme. A když pak při klasickém stravování jídlo náhodou není k dispozici, dostáváme křeče, jsme podráždění a zesláblí, místo abychom začali efektivně spalovat tukové zásoby.

Kvůli křečím nebo mylné představě, že bez jídla nevydrží ani pár hodin, spousta lidí nízkosacharidovou stravu ani nezkusí. Často slýchávám, že tělo prostě musí dostávat jídlo, jinak nefunguje a člověk je slabý a podrážděný. Přiznám se, že jsem si to myslel také, ale vždy jsem podvědomě cítil, že tělo tak hloupé a závislé na častém jídle není. Byl to jeden z důvodů, proč jsem s LC vůbec začal.

Teď jím jednou, někdy dvakrát až třikrát denně, podle hladu. Jsem mnohem svobodnější a hlavně vím, že se na svůj organismus mohu spolehnout i ve chvíli, kdy jíst nemůžu: jednoduše přepne na vlastní zásoby.

Kortizol

Kortizol je nejznámější stresový hormon a ne nadarmo se říká, že stres má velký vliv na apetit i na to, jestli hubneme zdravě. Za určitých okolností kortizol úzce spolupracuje s inzulinem, anabolickým hormonem, který ukládá energii do tukových zásob. Chronicky zvýšený kortizol je, jako každá hormonální nerovnováha, škodlivý. Ke klasickým nástrojům pro zvládání stresu patří cvičení, spánek nebo meditace.

Adaptace na tuk je přechodné období, kdy tělo může svým způsobem prožívat stres a hladina kortizolu se může na krátkou dobu zvýšit. Snažte se proto adaptovat pořádně: držte správně sestavenou nízkosacharidovou stravu bez úletů, odpočívejte a hodně spěte. Pokud s přerušovaným půstem začínáte, postupujte pomalu.

Inzulin

Inzulin je potřebný regulátor a říká se mu také „ukládač tuku“, což je pravda. Pro tvorbu ketonů a hubnutí je podle mě lepší držet jeho hladinu spíš nižší. Strava s malým množstvím sacharidů vyvolává menší inzulinovou odpověď (více v části o inzulinovém indexu). Pokud máte podezření na inzulinovou rezistenci, patří její diagnostika a léčba do rukou lékaře.

Ghrelin

Ghrelin je peptidový hormon, který působí na buňky hypotalamu v mozku. Zvyšuje pocit hladu i vylučování žaludeční kyseliny. Když je žaludek prázdný, ghrelin se vylučuje, a když jíte, jeho hladina v reakci na živiny v krvi klesá. Ghrelin je tedy hormon hladu a i na něj může vzniknout rezistence.

Rezistence na jakýkoli hormon znamená, že receptory na něj nereagují dostatečně citlivě. Tělo ho proto musí vyprodukovat víc, receptory se tím časem dál otupují a tělo potřebuje stále víc hormonu na stejnou funkci.

Leptin

Leptin se uvolňuje z tukových buněk a vysílá signály do hypotalamu v mozku. Je jedním z hormonů sytosti: říká tělu „stop, mám dost!“ a my ve většině případů přestáváme jíst. Pomáhá tlumit hlad a regulovat energetickou rovnováhu, aby tělo nespouštělo hladové reakce, když energii nepotřebuje. Jeho hlavním úkolem je tedy pomáhat tělu udržet hmotnost.

Množství leptinu přímo souvisí s množstvím tělesného tuku. Když tělesný tuk přibývá, hladina leptinu stoupá, a když ubývá, leptin klesá. Když tělo funguje správně, tukové buňky produkují leptin, který přes hypotalamus sníží chuť k jídlu a umožní tělu sáhnout do vlastních tukových zásob. To je přesně to, co chceme, když máme nadváhu.

Při obezitě je ale leptinu v krvi příliš mnoho. Tělo na něj přestává být dostatečně citlivé a vzniká takzvaná leptinová rezistence: celý proces se „otupí“ a tělo potřebuje leptinu stále víc. Čím méně tělesného tuku máte, tím méně leptinu produkujete a tím nižší je i riziko leptinové rezistence.

Hladina leptinu při hubnutí klesá, a to může zvýšit chuť k jídlu a vaše snažení zhatit. Když ale o hormonech a jídle víte trochu víc, dokážete si sami zvolit správné jídlo ve správný čas a ve správném množství. Právě v tom vidím velkou výhodu LCHF: učí nás organismus poslouchat, místo abychom byli otroky neustále zvýšené chuti a hladu.

Pokud jsem hormonálně v pořádku, stravuji se adekvátně a jsem energeticky i co do sytosti uspokojený, nepotřebuji si tuky, sacharidy a bílkoviny počítat.

Neberte jídlo jen jako hmotu a kalorie, berte jídlo jako signál pro váš organismus.

Podle toho, jaký signál tělu vyšlete, se odvíjí vaše energie, nálada i spánek.

Hormony štítné žlázy

Ještě důležitější než samotné počítání kalorií jsou hormony štítné žlázy. Štítná žláza ve tvaru motýla v přední části krku produkuje hormony, které řídí rychlost metabolismu, tedy systém, který pomáhá tělu využívat energii. Poruchy štítné žlázy mohou narušit tvorbu těchto hormonů a metabolismus zpomalit nebo zrychlit. Makrokalkulačka nic takového nezohlední.

Pokud máte podezření na poruchu štítné žlázy, patří diagnostika i léčba do rukou lékaře.

Glykemický index, glykemická nálož a inzulinový index

Kromě hormonů ovlivňuje to, kolik energie skutečně využijeme a kolik jí uložíme, také glykemický index a glykemická nálož.

Glykemický index (GI)

Práce profesora Jenkinse výrazně změnila konvenční pohled na kalorie a hmotnost. Jenkins přišel s teorií, že různé druhy sacharidů, jejich vzájemný poměr i obsah dalších živin významně ovlivňují reakci hladiny krevního cukru. V roce 1981 tak vznikl glykemický index, který měří, jak rychle se cukr z potraviny uvolňuje do krve. Potraviny s vysokým GI organismus zpracuje rychleji, a hlad proto pocítíte mnohem dřív.

Doporučuji proto vybírat potraviny s nižším GI. Hladina cukru v krvi (glykemie) po nich stoupá méně a tělo potřebuje méně inzulinu, který hladinu krevního cukru udržuje a zároveň dává signál k ukládání energie do tukových zásob. Kalkulačky maker a kalorií přitom glykemický index ani glykemickou nálož nezohledňují.

Glykemická nálož (GL)

Glykemická nálož (GL, z anglického glycemic load) je neméně důležitý a podle mého názoru i přesnější ukazatel. Vyjadřuje skutečný vliv zkonzumované potraviny na hladinu cukru v krvi, protože zohledňuje množství sacharidů v porci i rychlost, s jakou se glukóza dostává do krve.

Inzulinový index

Inzulinový index sleduje, kolik inzulinu se po různých potravinách vyloučí. Je podobný glykemickému indexu, ale nehodnotí potravinu jen podle vzestupu glykemie: přidáním tuku můžeme glykemický index snížit, inzulinová odpověď se ale nesníží. Pro představu: tuk zvyšuje vyplavení inzulinu velmi málo, bílkovina o trochu víc, sacharidy výrazně.

Při LCHF stravě, tedy převážně kvalitním tuku a středním množství bílkovin, proto produkci inzulinu nijak významně nedráždíme.

Tělo neumí měřit kalorie, jen „snímá“, co přichází: zda je to glukóza ze sacharidů, bílkovina, nebo tuk. Sacharidy vedou k výrazné hormonální odezvě a vyplavení inzulinu. Tento proces má na bazální metabolismus větší vliv a energie pak spíš putuje do zásob.

Pár rad na závěr

Pokud berete LC jen jako další dietu, zpozorněte. Nebude to fungovat, když LC vydržíte dva měsíce, shodíte pár kil a pak se vrátíte ke starým stravovacím návykům: ty vás dostaly tam, kde jste, a udělají to znovu. Berte LC jako dlouhodobou změnu, s lepší stravovací hygienou a respektem ke svému organismu.

Nemusíte být super striktní 365 dní v roce. Já si například, protože neřeším žádné zdravotní problémy, v rámci metabolické flexibility občas dopřeji víc sacharidů, ale vše se snažím dělat v rámci LC.

  • Nestresujte se každodenním počítáním kalorií. Takový stres může v organismu nadělat víc škody, než když se budete řídit rozumem a faktory popsanými výše. Když stále řešíte, jestli jste pod bazálem, nejde o nový životní styl, ale o redukční dietu. A LCHF pro mě není dieta, ale životní styl.
  • Když bez počítání přibíráte, chyba bude nejspíš v tom, co jíte a nakolik uspokojujete pocit sytosti. Pokud jste vyřešili i tohle, může jít o rezistenci na některý z uvedených hormonů, nejčastěji inzulinovou. V takovém případě se obraťte na lékaře.
  • Nejlépe zasytí a mají dobrou hormonální odezvu tuk, bílkovina, voda a vláknina.
  • Dejte organismu prostor a čas se srovnat. Prioritou zůstává občasný (přerušovaný) půst, pohyb, spánek, redukce stresu a nutričně bohatá strava.

Kalorický deficit nebo nadbytek nikdy nemůžeme oddělit od role hormonů, které různými cestami, například přes IGF-1, AMPK nebo mTOR, určují, kam přijaté kalorie poputují a jak s nimi tělo naloží.

Zdroje
  1. Zou ML, Moughan PJ, Awati A a kol.: Accuracy of the Atwater factors and related food energy conversion factors with low-fat, high-fiber diets when energy intake is reduced spontaneously. The American Journal of Clinical Nutrition, 2007
  2. Healthline: 19 Foods That Are High in Starch
  3. Verywell Health: List of Starchy Vegetables
  4. Aird TP, Davies RW, Carson BP: Effects of fasted vs fed-state exercise on performance and post-exercise metabolism: A systematic review and meta-analysis. Scandinavian Journal of Medicine & Science in Sports, 2018
  5. Daley SF, Masood W, Annamaraju P: The Ketogenic Diet: Clinical Applications, Evidence-based Indications, and Implementation. StatPearls, NCBI Bookshelf (průběžně aktualizováno)
  6. Jumpertz R, Le DS, Turnbaugh PJ a kol.: Energy-balance studies reveal associations between gut microbes, caloric load, and nutrient absorption in humans. The American Journal of Clinical Nutrition, 2011
  7. Tata JR: Basal metabolic rate and thyroid hormones. Advances in Metabolic Disorders, 1964
  8. Paoli A, Bosco G, Camporesi EM a kol.: Ketosis, ketogenic diet and food intake control: a complex relationship. Frontiers in Psychology, 2015
  9. Kelesidis T, Kelesidis I, Chou S a kol.: Narrative review: the role of leptin in human physiology: emerging clinical applications. Annals of Internal Medicine, 2010
  10. Mayo Clinic: Hyperthyroidism (overactive thyroid), Symptoms and causes
  11. WebMD: Thyroid Symptoms Pictures: Fatigue, Weight Gain, Hair Loss & More
  12. Harvard Health Publishing: Healthy diet: Is glycemic index the key?
  13. Riccardi G, Rivellese AA, Giacco R: Role of glycemic index and glycemic load in the healthy state, in prediabetes, and in diabetes. The American Journal of Clinical Nutrition, 2008
  14. Holt SH, Miller JC, Petocz P: An insulin index of foods: the insulin demand generated by 1000-kJ portions of common foods. The American Journal of Clinical Nutrition, 1997

Informace a doporučení nenahrazují odbornou lékařskou péči. Zdravotní změny a léky vždy konzultujte se svým lékařem.

Autor

Petr Štefko, výživový poradce. Více než 16 let pomáhám lidem lépe porozumět vlastnímu tělu, metabolickému zdraví a výživě.

Kdo jsem

Hovor zdarma · 10–15 minut

Nevíte, kde začít? Začněte krátkým hovorem.

Hovor zdarma, bez závazků. Řekneme si, s čím potřebujete pomoct, a jestli jsem pro vás ten pravý.

Jak hovor probíhá

  1. Řeknete mi, co řešíte a co už jste zkoušeli.

  2. Zjistíme, kde hledat souvislosti.

  3. Doporučím nejvhodnější formu spolupráce, nebo vám řeknu, že ji nepotřebujete.

Domluvit hovor zdarma

Cookies a soukromí

Tento web nepoužívá analytické ani reklamní cookies a nenačítá obsah třetích stran. Ukládá jen technické údaje ve vašem prohlížeči (například že jste už viděli úvodní animaci). Nic z toho se nikam neposílá.